Šlápli jsme do toho a třikrát objeli celou ČR

Jak se nám to povedlo? Stačilo měsíc jezdit do práce na kole nebo chodit pěšky. Do našich nohou se tak dohromady dostalo 6 558 kilometrů, což je téměř trojnásobný obvod naší země, a taky letecká vzdálenost New Yorku od Prahy. To je slušnej výkon, co? Ale pojďme to vzít hezky popořadě.

Že jsem nastoupila do firmy plné nadšených cyklistů mi bylo jasný od začátku. Nejen že u nás v kanceláři míjím kolo na každém rohu, ale denně taky slyším cvakání bot a s kolem se tu hrdě chodí jako na přehlídce. Věděla jsem tak, že oblíbená výzva Do práce na kole, kterou pořádá spolek AutoMat, musí určitě přijít.

Jako milovnice městské cyklistiky tuhle celostátní výzvu znám, ale ještě nikdy jsem se jí nezúčastnila. Proto když přišla možnost přihlásit se, neváhala jsem a hned se začala těšit na motivaci jezdit na svém městském kole s vlastnoručně pleteným košíkem every single day. Radost se znásobila, když se přihlásily i “moje” holky, a za pomoci AI jsme si pro náš PR tým vybraly ten nejlepší název ze všech – Šlapky s charakterem. Nutno dodat, že když se k nám do party přidal ještě Kuba, tohle pojmenování nabralo teprv grády.

Jak skupiny přibývaly, začlo to vypadat spíš jako soutěž v názvech. Pincezny, Nešlápni do toho, ČDK (jejíž zkratku si můžete jen domyslet) nebo můj favorit Tvoje máma! s perfektní profilovou fotkou a podtitulem Cyklisté, na obtíž ostatním již od roku 1890. Do výzvy se nás tak nakonec zapojilo 41 účastníků ve 13 týmech. Startovné nám zaplatila agentura, moc děkujeme, ale největší motivací pro nás byly pravidelné úterní snídaně.

Tradice, kterou pro účastníky zavedl a každoročně připravuje náš CEO Honza, nemá chybu! A to říkám i přesto, že jsem jako hlavní asistentka šéfkuchaře musela čtyři úterky na svý poměry docela brzo vstávat a vyrážet na kole i v tom největším nečase. Odměnou byla nejen skvělá snídaně o několika chodech, že nevíte, co ochutnat dřív, ale i týmová příprava v kuchyni všech pomocných rukou. Ve zkratce ten dělal to a ta zas tohle a dohromady jsme toho udělali moc. Navíc jsme se u toho skvěle bavili. A to jsem si myslela, že hlavním motivátorem bude soutěživost a hecování v týmech, houby s octem, nakonec je to vždycky jídlo (a alkohol).

Malé hecování nebo spíš inspirace ale přeci jen probíhala v naší chatovací skupině, tak jsem to všechno za ten měsíc výzvy prošla, poslepovala a sestříhala do souhrnného videa. Kupodivu jsem se ale začetla i do našich statistik. Fun fact? Tak třeba to, že 51% všech našich cest bylo uskutečněno pěšky! Třetí místo s nejvíce kilometry a zároveň vítězství v dámské kategorii drží Barča, která za měsíc nachodila 414 kilometrů. Stop, přečtěte si to ještě jednou, 414 nachozených kilometrů do práce a z práce! Ne na túrách nebo dálkovém přechodu, ne za celý rok. Spočítám to za vás, za květnové pracovní dny při stoprocentní pravidelnosti to vychází na 18 kilometrů denně!

Nejvíc toho najel David, 705 kilometrů, ale nenechte se okouzlit. Měl to totiž ze všech nejdál, takže na kolo sedl jenom sedmkrát. Proto ve výzvě nejde primárně o výkon a ujeté vzdálenosti, ale o pravidelnost, která byla hned v pěti týmech více než 90%. A já bych ještě dodala týmovost. Ve více lidech se štěstí i kilometry násobí. A tak jsme kromě ranního úsměvu na tváři, dobrý nálady z pohybu, skvělých snídaní a společných zážitků, z výzvy vytěžili taky přes 1000 kg ušetřených emisí CO2 oproti cestám autem a tím ochránili 53 stromů. Zakončím to naším oblíbeným dotazem – dává vám to smysl? Nám obrovský! Tak se těšíme na příště a snad bude účastníků jen přibývat.