Očima nováčka | Jak mě ne–vzali do Czech Promotion

Upozornění: tenhle článek je pokračováním toho předchozího (klik). Pokud jsi ho tedy nečetl-a, naprav to (klik) a vrať se, až budeš vědět, jak je dlouhý a široký tunel propojující Žižkov s Karlínem.  

…. 

Zanedlouho si mě vyzvedla Janča, ze které jsem měla naprosto skvělý pocit. Vzala mě do prosklené zasedačky a tím začal náš hodinový rozhovor. Na něm jsem nabyla o trochu víc sebevědomí, protože jsme velmi podrobně rozebraly pracovní pozice, na kterých jsem působila. Co se o sobě člověk nedozví! 
Pracovní témata jsme prokládaly těma osobníma – ale spoilerovat je tu nebudu, to bych mohla případné uchazeče připravit o zážitek z pohovoru s HR. Všehovšudy jsem ale odcházela nadšená a Janča se se mnou loučila se slovy: “Moc se na tuhle práci hodíte, s radostí vás doporučím.” 

A tak se stalo, že jsem postoupila do dalšího kola. Na základě telefonátu mi Janča zaslala e-mail s úkolem, který po mně chtěla vypracovat Gábi – má budoucí nadřízená. Měla jsem vymyslet alespoň 2 způsoby, jakými o sobě CP může budovat povědomí (a ještě to nedělá). Samozřejmě s odůvodněním, proč si myslím, že by to tak fungovalo. 
Naprosto výjimečně jsem nic neodkládala a zpracovala to hned. Prezentaci jsem poslala zpátky na Janču, která se stala poslem dobrých zpráv. Gábi se prý mé zpracování moc líbilo, a tak nestálo nic v cestě tomu, abychom se spolu setkaly i my dvě. 

Cestou na můj nejdůležitější pohovor jsem jela docela dálku, a tak mi v uších zněl CP podcast o tom, jak tu probíhá přijímací řízení – brzo, já vím. 

V zasedačce už mě přivítala Gábi s Kubou – který mi během pohovoru pokládal spoustu zvídavých otázek. V tu chvíli jsem se trošku zapotila, ale teď, jak ho poznávám, potím se při jeho otázkách míň a míň.  

Obecně jsme si povídali o mých pracovních zkušenostech a o tom, jak jsem z komunikace poznala CP jako agenturu. Potom došlo na prezentování – ve kterém se cítím hodně nesvá, ale jak se říká: “štěstí přeje připraveným”.  

Po poměrně – alespoň pro mě – náročném pohovoru jsem odcházela z agentury se smíšenými pocity, ze kterých bohužel vyčníval ten jeden – nevezmou mě. Oni mě stoprocentně nevezmou. 

SPOILER: Nevzali mě. 

Janča mi napsala moc milej e-mail. Pověděla mi v něm, že jsme se do finále dostaly dvě, ale o fous byla vybrána ta seniornější – logicky.  
Co mě potěšilo hodně, tak to, že mi byly nabídnuty další pozice, které se teprve otvíraly. Přijímací řízení v CZECH PROMOTION jsem i přes neúspěch zhodnotila jako super zkušenost, protože takhle profesionální a milý přístup jsem v rámci přijímacího řízení ještě nikde nezažila. 

A když jsem se sem nedostala, proč tu píšu tyhle řádky? Protože některý věci potřebujou čas. Několik dní po poslední e-mailu, který jsem si vyměnila s Jančou, jsem byla pracovně na Reshoperu. Měli jsme tam přednášku, na kterou jsem připravovala snad největší prezentaci v životě. Zrovna jsme si s kolegyní povídaly o tom, jak moc už potřebuju změnu. A v ten moment se rozezvonil telefon. “Dobrý den, Míšo. Tady Jana z CZECH PROMOTION. Nechtělo by se vám k nám přeci jenom nastoupit?” 

Chtělo. Kdy si můžeme plácnout? :)