Otevřeli jsme dveře našich kanceláří a tohle jsme nečekali

„500 lidí. Cože?“ Říkám si zpětně, ale jsem pyšná. Nejenom na agenturu jako takovou, ale i na tým, který strávil víkend v kancelářích proto, aby s nadšením ukázal veřejnosti, jak si u nás žijeme. 

Když jsme dostali nabídku být součástí festivalu Open House Praha, moc dlouho jsme se nerozmýšleli. Já měla jasno okamžitě. Jdu do toho. Chci festival zažít také z druhé strany, protože každý rok pravidelně stojím fronty na otevřené budovy, do kterých se jinak nemám šanci dostat. A i když se do Czech Promotion dostat lze, kávu kolemjdoucím zatím ještě nenaléváme.  

Od začátku jsme věděli, že prohlídka kanceláří nebude taková, jaká by se dala čekat. Během 20–30 minut jsme chtěli krom lásky k architektuře předat i povědomí o tom – kdo jsme, jak fungujeme a proč. Chtěli jsme představit naše hodnoty a na konkrétních případech ukázat, kde se v kancelářích, a jejich zpracování, odráží náš pragmatický přístup k marketingu. Jak se nám to povedlo? To shrnují vzkazy z knihy návštěv, kterou jsme před víkendem dali do kavárny (a je s námi do teď). Podívejte se na některé z nich: 

Úvodem si návštěvníci poslechli krátké povídání o historii Paláce Karlín v lobby budovy, které působí poměrně oficiálním a odměřeným dojmem. Potom si je po skupinkách odvezli do kavárny naši průvodci (CEO Honza, brand manažerka Gábi a architekti, kteří stojí za tím, jak naše kanceláře vypadají) a mezi nejčastější prvotní reakce patřilo neskrývané a mnohdy hlasité: „Wow! Tak to jsem teda nečekal*a!“ 

Společně jsme prošli nejdřív druhé, a pak páté patro, kde jsme se pokochali výhledem z terasy. Původně jsme mysleli, že právě terasa bude tím největším lákadlem, ale nejvíc pozornosti si nakonec ukořistil dubový stůl z Velké zasedačky. K němu se totiž váže nejeden příběh. Třeba o tom, jak si kvůli němu museli naši architekti nechat přepočítat statiku, aby měli jistotu, že se uprostřed schůzky s klientem nepropadne podlahou. A protože jsme se ptali návštěvníků, zeptám se i vás. Tipnete si, kolik takový stůl váží?* (správnou odpověď najdete v závěru článku)

Na konci prohlídky jsme nadšence svezli výtahem zpět do druhého patra, kde jim baristky udělaly kávu. Na výběr jsme měli i drobné snacky (sušenky, pitíčka, oříšky ….), které návštěvníci (a zejména ti nejmenší) uvítali.

Velký zájem byl i o knihu o rekonstrukci kanceláří, která zažila glow–up! Nejvíc roztomilé mi přišlo, když si neznámí lidé posedávali k sobě, aby si knihu mohli prohlížet společně a dostalo se tak na každého. A když už jsme u těch roztomilých příběhů, musím zmínit i příběh pana Luboše, který seděl v jednom z modrých křesílek, které sám jako truhlář před třiceti lety vyráběl. A vy si teď můžete přečíst, co nám k tomu napsal:

Závěrem chci poděkovat nejen nadšencům do architektury (bylo jich kolem 500!), že si vystáli frontu zrovna k nám, ale i mým skvělým kolegům (a architektům), kteří tomuhle projektu neobětovali jenom víkend, ale i záložní baterky, na které ke konci každého dne fungovali. Za to mají můj obdiv a měli by mít i ten váš (mrk mrk), protože jim právem patří!  

Zároveň chci pobídnout ke sledování našich sociálních sítí: Instagram, Facebook, LinkedIn, TikTok. Brzy přibydou i rozhovory s návštěvníky a dobrovolníky, ale také odhalíme jednu velkou novinku, u které potřebujete být!

*A kolik, že váží ten stůl? Správná odpověď je: 700 kilo. Tipli jste si správně?